BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Srpen 2008

Fárej, permoníku!

23. srpna 2008 v 19:52 | Jíťa |  ČR + SR
FÁREJ, PERMONÍKU!
Už to bude asi 14 dní, co jsem se s našima rozhodla vrazit někam ven z na šeho městečka a kouknout se, jak žijou jinde. Ten den jsem svou návštěvou "poctila" Kutnou Horu...
...mraky a voda...
Každým ujetým kilometrem, který nás ke Kutné Hoře přiblížil se obloha zatahovala víc a víc a netrvalo dlouho a začalo cedit. Pomalu jsem se začali obávat, zda z výletu vůbec něco bude. Ale sotva jsme přijeli do města a našli přijatelné parkoviště, naráz voda přestala padat. Tudíž nic nebránilo tomu, abychom se vydali do spleti ulic a uliček, kudy kdysi dávno chodnili horníci.
...kostely, chrámy a architektura...
Musím říct, že návštěvu v kostele sv. Jana Nepomuckého můžete klidně vynechat a jen tak si ho prohlídnout zvenku, protože to vstupné za to nestojí. Uvnitř je celkem hezká výzdoba, růžový mramor a všudypřítomné varhany, ale to je vše. Ale čeho byste si měli všimnout je místní architektura domků, domečků, obhodů a resturací. Pomalu každý dům je skvost. Najdete zde i podloubí, morový sloup, kamennou kašnu a všude plno kostelů a jiných svatostánků z různých slohových období.
...Barbora...
Cestou kolem Jezuitských kolejí se dostanete až k proslulému gotickému chrámu svaté Barbory a s černou střechou. Určitě jse ho už někdy viděli, když ne na fotce, tak někde v kalendáři. Určitě si nenechte ujít prohlídku vevnitř. Zde mám malý podvodnický tip: kolem vstupní kasy (po levé straně) bývá docela chaos, lidi si kupujou pohledy a to všechno obsluhujou dva chlapíci. Takže - počkejte, až bude kolem hodně lidí a hodně lidí půjde zároveň ven i dovnitř a podél pravé strany se protáhněte... Nikdo nás nekontroloval, nikdo nic nechtěl vidět, o čemž svědčí to, že jem taky vstupenku neněla, nějak mě u kasy, když mamka platila za sebe a taťku, přehlídli... :o) Tak to zkuste, ale opatrně... ;o) No, uvnitř - krása. Sloupy, zlatý oltář, tmavé lavice, krásná barevná okna a tak podobně. Prostě - mrkněte se:
...fáráme, no ni?...
Promiň, Ostavaku, že jsem si půjčila tvá slova, ale nenapadlo mě nic jiného, co by tuhle akci vystihlo lépe. Když se od svaté Barbory vydáte rovně kolem Jezuitských kolejí a dolů, po pravé straně se objeví béžová budova - Hrádek. Můžete si zvolit mezi dvěma prohlídkami - první je o bydlení a celkovém životě v době největšího rozkvětu Kutné Hory a ten druhý je o fárání, kutání a o hornících - a podíváte se i pod zem! No, tak jsme šli. Po úvodních seznamovacích informacích jsme se se skupinkou dalších "momentálních permoníků" oblíkli do bílých hábitů s kapucí, na hlavu narazili helmu a do ruky vzali baterku. Potom... jsme sestoupili do štoly sv. Jiří. Stěny zelené od mědi, ze stropu kape, díky světlům tam roste i vegetace a funguje fotosyntéza. A řeknu vám, helma se několikrát osvědčila! :o) Nejlepší bylo, když jsme se v jednom místě zastavili, zhasli baterky a za ÚPLNÉ TMY poslouchali vyprávění provaděčky... Bylo jedno, jestli jste měli oči otevřené nebo zavřené, nebyl v tom rozdíl. Zdař Bůh! :o)

Pár obrázků ze Slovenské dovolené

11. srpna 2008 v 18:51 | Jíťa |  Slovensko
PÁR OBRÁZKŮ ZE SLOVENSKÉ DOVOLENÉ 2008
Tak tady je několik obrázků z krajin slovenských, kterou jsem navštívila o letošní dovolené. Jak jsem se tam měla si můžete přečíst TADY

Údolím Doubravy

5. srpna 2008 v 10:56 | Jíťa |  ČR + SR
ÚDOLÍM DOUBRAVY
Místo plánované soboty, kdy se sběr hub zvrtnul ve sběr borůvek, jsme se k řece Doubravě vypravili v neděli, kdy sice byly mraky, ale počasí nám po celou dobu přálo a nezkazilo se.
...všechny cesty vedou do Bílku...
Po tom, co jsme šťastně a bez úhony přijeli do nevelikého osídlení vesnicového typu, vyvstala otázka, kde zaparkovat. Což o to, parkoviště jsme našli, ale místo bylo jen pro pár aut a i těch pár aut tam stálo, takže jsme museli hledat náhradní alternativu dočasného parkingu našecho čtyřkolového miláška. Nechat ho na krajnici se nám zdálo jako koledování si o škrtu na boku (v lepším případě), ale nakonec se nám přece jen podařilo najít vhodný plac a dokonce i ve stínu! Kousek od hlavní silnice, na trávě a hned odtamtud vedla červená značka na trasu podle břehu řeky.
Bílek
...šumění Doubravy...
Červené turistické značení nás vedlo krásnou lesní přírodou po levém břehu Doubravy. Z vody co chvíly vykukovaly balvany porostlé sytě zeleným mechem, občas zazpívalo ptactvo a zasvitlo sluníčko. Musím říct, že cesta je to velice příjemná, nenáročná, jen musíte občas dávat bacha, abyste nezakopli o kořeny stromů přes ztezku se občas plazících.
Kameny
Šídlo
Zvonky u cestičky...
...fotografův ráj...
Pokud se k Doubravě vypravíte, určitě byste si neměli zapomenout foťák, protože to, co tam vidíte, je opravdu krása. Voda přelévající se přes kameny odráží sluneční světlo a vám se najednou zdá, že snad ani nejste v české zemi a možná na Zemi vůbec, ale někde v jiném čase a místě. Najednou mě napadlo, že už vím, proč se mi zdá, že přestože jsem tam v životě nebyla, je mi tu a tam něco dost povědomé a přesto tak jiné. Někdy dávno tam museli žít elfové... Hned to do sebe začalo všechno zapadat - tmavé průrvy ve skalách jako vchody do krásných síní, choroši porostlé stromy jako jakési varhany, palouček s mladými listnatými stromky jako místo k oslavám a setkáváním všeho druhu...
Voda a kámen
Řeka a strom


Za vodopádem

...vodopád...
Celou cestu jsem se na něj těšila a byla zvědavá, jaký bude. Nakonec mě ale tento 2,5 m vysoký pád vody nezklamal a nemohla jsem se na něj vynadívat. :o) Myslím, že cokoliv bych napsala, nevystihlo by ho to tak, jako fotka...
Vodopád
Soutěska před vodopádem
U vodopádu
...šourem zpět...
Došli jsme k Sokolohradu, kde si partička horolezců zkoušela své umění na téměř kolmé skalní stěně a zabičili po červené doleva na asi jeden a půl kilometru vzdálený Čertův stolec a pár skalních vyhlídek (kde bych občas uvítala menší jištění). Poté jsme se vydali zpět, prošli kolem Sokolohradu a širokou cestou v lese došli až do sklánějícím se slunkem zalitého Bílku a plni dojmů dojeli do své milé domoviny...Strom