BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Prosinec 2010

Sbohem, 2010!

31. prosince 2010 v 10:58 | Jíťa |  Moje kecy
Už je to tu zas! Silvestr. Další rok za námi a nenávratně pryč. Nevím, jak ten váš, ale ten můj byl docela fajn. Poznala jsem daleké kraje (Terezín, Olomouc, Vídeň), prozkoumala kraje známé (Kestřany), objevila skvělé písničky a interprety (př. Kamil Střihavka - vypisovat všechny nemá smysl, byli bychom tu do zítra a beztak bych na někoho zapomněla), přečetla krásné knížky (Nefertiti - město mrtvých, Malý princ, Proč bychom se netopili, Starci na Aljašce, Silmámilion, Eragon, Hraničářův učeň...), viděla zajímavé filmy (Eragon, Zapomenutý ostrov, Za jasného dne, Piráti z Karibiku 1,2,3, MASH,...), vyfotila pozoruhodné věci, inovoval PC sestavu (tiskárna), vyměnila mobil (můj starý dobrý Alcatel odešel do věčných lovišť), a potkala fajn lidi.

A co vy, jaký byl ten váš rok 2010? Skvělý? Dobrý? Pod psa? Pro kočku? :-)

Přeju vám pohodové prožití Silvestra, spoustu zábavy, jídla, pití, ohňostrojů a do nového roku štěstí, zdraví, naději, víru, odhodlanost a kuráž. Děkuju za návštěvy, komentáře, podporu, pochvalu i kritiku! :-)

Vaše Jíťa a Allarmedar :-) 

NA STOJÁKA - Karel Hynek: Borec. Toto video mně kdysi ukázal kámoš a já se tomu dodneska směju. :-) Neberte to ale prosím jako návod na dnešní dlouhou noc :-D

NA STOJÁKA - Karel Hynek: Jak jsem žehlil. Další scénka plná skvělých hlášek o žehlení a jinách domácích pracech :-)



A BIRD LOVES RAY CHARLES - nejen lidi dokážou vytvářet zajímavé taneční kreace ;)


BON JOVI - IT´S MY LIFE - Jedna z mých oblíbených písniček :-)

Život maturanta 10... už deset?! :-)

27. prosince 2010 v 12:55 | Jíťa |  Život maturanta
Musím se přiznat, že jsem se pořadového čísla tohoto článku opravdu lekla. :-) Když jsem v září začínala s rubrikou Život maturanta, ani mě nenapadlo, že bych se někdy k takovému číslu dohrabala, spíš jsem si říkala, že stejně za chvíli skončím, protože nebudu mít čas a ani náladu něco psát. A helemese, já tu ještě pořádtučňák :-)jsem, ťukám do klávesnice a věším na blog svoje zážitky z posledního roku na gymplu, ze života, svoje nápady, myšlenky, nadávám, těším se... A baví mě to. ;-)

Tak jak Vánoce a svátky, přátelé? Naježil vám Ježíšek něco hezkýho? Doufám, že ano. U nás proběhl Štědrý den mírně netradičně. Ale opravdu jen mírně. Dopoledne se neslo ve znamení pohádek, muziky a čtení. Odpoledne se taťka rozhodl zabalit dárky, což mu trvalo 2 hodiny, ale nutno podotknouti, že valnou většinu těch dárků tvořily prezenty pro babičku a strejdu. Poté jsme se vydali k babi, dali jsme jí dárky pod palmu, popřáli ji krásný Vánoce a šupajdili domů, kde se mezitím chystalo file. Kosti v krku nikomu zezůstaly vězet, jen já jsem se málem udusila jabkem :-) Poznetek: Nesmát se při jídle. :-D Načež jsme se přesunuli ke stromku, já jsem prodlužovala chvíle napjetí focením za tmy na dlouhý čas se stativem... A pak jsme se jali rozbalovat, kulit oči, smát se...
Chcete vědět, z čeho mám největší radost? Hm, jak tak přemýšlím, docházím k závěru, že to asi ani nejde říct. Fakt, všechny ty dárky jsou skvělé a já jsem za ně vděčná. Svetr, triko, Enigma, Zúěvník Suchého a Šlitra (vivat Semafor!!!), Hobit v anglině (přímo od Harper&Collins UK!), belgické pralinky... 
A s rodinou jsme si dali tiskárnu - Canon Pixima MG5100. Je krásná, elegantní, skvěle tiskne, kopíruje, skenuje... Dneska jsem ji dávala do provozu, instalace polopatická, jednoduchá, zavádění cartridge v pohodě, tisk krásnej, i oboustranej. :-) Takže jsem si vytiskla vzorový testy na VUT a plakáty z Pána Prstenů :-)
No a co je ta netradičnost zmíněná v úvodu? Mamku se mně povedlo vytáhnout prvně v životě na půlnoční. Fakt, je to pravda. Řeknu vám, že to byl docela zážitek a nelituju toho, že jsem tam šla.

Ještě o něčem bych se ráda zmínila. Nevím, nakolik znáte jména jako Ladislav Moulis nebo Antonín Kusbach, ale právě tito mě před lety přivedli k Aljašce, zlatu a drsné kráse severu. Ne, že bych je znala osobně. Přes TV, milí zlatí. Tihle dva pánové i se svými stejnojmennými syny totiž natočili sérii 4 cestopisů S BRÁCHOU NA ALJAŠCE. A právě všechny 4 díly teď odvysílala ČT. Ten poslední jsem viděla poprvé, ale udělal mě radost - příroda, sever a hlavně focení :-) Jo, tak teď už víte, prč jsem amatérský zlatokop a jezdím do Kestřan. :-)

Bohouš - S bráchou na Aljašce
Mějte se moc krásně a užívejte volno!

Vaše Jíťa :-)

Život maturanta 9... nečas a čerti

17. prosince 2010 v 19:37 | Jíťa |  Život maturanta
(The Caesars - Jerk it out)


Zdravím všechny příchozí! :-)
Promiňte mi to škarohlídství a pesimizmus, ale hned na začátku si chci tak toršku postěžovat na počasí. Respektive na sníh. Je ho - na můj vkus - nějak moc a jediní, kdo z něj jěště mají radost, jsou mrňtata, která s vervou a neutuchajícím zápalem sjíždějí kdejaký kopeček v okolí za jakékoliv sloty. Což o to, zasněžená příroda vypadá zajímavě, ale když jdete ráno do školy, vítr vám neuvěřitelnou rychlostí metá vločky do obličeje, uděláte jeden krok dopředu a dva zpátky, co chvíli vám ujedou nohy, z nosu vám teče jak z děravého okapu a na semaforech se zasekává jeden kamion za druhým, že je fronta až na konec města, tak vám to zas až tak úžasné, romantické, skvělé, rozkošné a já nevímjaké nepřijde.


kiwi
Tolik na začátek o počasí. ;-) Dovolte mně nyní se vrátit do 3. 12., kdy se u nás na gymplu konala každoroční mikulášská šou v podání obou maturitních tříd. Každá třída dělá svůj vlastní program a v nikdy nevypsané soutěži se snaží ,,porazit" tu druhou. Mno, myslím, že se nám to povedlo :-) Ne, vážně, Mikulášův soud s profesory, módní přehlídka (profesoři vyfocení v kabátech při sestě do školy), videa i scénky na sebe docela povedeně navazovaly, technika si až na občasné vrtochy nepostavila hlavu a potlesk nás hřál do uší. :-) Když jsem brzo ráno v mrazu fotila před školou profesory na tu přehlídku, myslela jsem, že mě upadnou prsty... Byl to asi můj nejadrenalinovější a nejmrazivější fotozážitek ;-)
Momentálně ale řešíme ples. Potřebujeme sehnat sponzory na tombolu, udělat vsupenky, nacvičit nástup a předtančení... Já se nebojím. Já se děsím. Když k tomu připočtu můj ne zrovna optimistický přístup k podobným akcím, vstávají mi všechny vlasy a chlupy vzhůru. 8)
Příští týden se učíme jen první 2 dny, ve středu je volejbal mezi maturantamy a profesorama, tak budu fotit (volejbal mám sice ráda, ale kdovíjaký expert na něj nejsem), už se těším. ;-) A pak budou Vánoce, volno, klid, pohoda a pohádky střídané s pilným vypracováváním maturitních otázek :-) Musím na to prostě sednout a udělat co nejvíc práce, jinak to nejde.

Strašně se těším na S čerty nejsou žerty. Nevím jak vy, ale já tuhle pohádku zbžňuju - už pro ty skvělé hlášky:
,,Spadlo ti to! Seber to!"
,,Je to rebel!!!"
,,Je třeba přivést k nám do pekla Dorotu Máchalovou." 
,,Osmý řádek vlevo dole." - ,,Vidím." - ,,Osmý řádek vlevo dole." - ,,Říkám, že vidím! Kouknu a vidím!" - ,,To je tady...." (tohle jsme dali i do našeho mikulášování)
,,Tatínek vám vyhlásí válku!"

A taky se moc těším na dnešní TopGear - Botswana special. Kdysi jem ho viděla na internetu v originále a řeknu vám, je to mazec :-) Jukněte se, PrimaCOOL, 20:15 :-)

Mám dotaz: Jak jste na tom s dárkama? :-) Já mám už všechno buď sehnané nebo vymyšlené, což je, myslím, stav velmi útěšný. Na to, že jsem Vánoce celou dobu neřešila, musím přiznat, že mě napadly dost dobré nápady: knížka, CD, čaj, něco ručně, něco koupené... :-)

No nic, nebudu vás už nudit mými bláboly. Mějte se krásně, užívejte víkend a nebojte se - já se zase přihlásím! :-)
Vaše Jíťa :o)

P.S.: Tady máte ještě plakát na Zapomeutý ostrov - film, o kterém si můžete něco přečíst v minulémŽivotě maturanta :-)
Zapomenutý ostrov

Život maturanta 8 ...on žije...

5. prosince 2010 v 19:39 | Jí%ta |  Život maturanta
On žije... To snad není pravda!

Včera byla sobota. Večer jsem obsadila křeslo u televize a zapnula si nejmenovanou televizní stanci, která mě nalákala na film se zajímavým názvem Zapomenutý ostrov. To jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Alex Rover - Zapomenutý ostrov
Idilické prostředí ostrova, palmy, pláže, úžasný domek v pralese a jediné spojení se světem představuje internet, satelitní telefon a loď, která jednou za čas přiveze zásoby a ostatní věci, které biolog a jeho malá dcerka potřebují. Mezi těmi věcmi je taky knížka o Alexi Roverovi - dobrodruhovi - kterého malá Nim hltá a který je - jak vidno - jediným přítelem, zpovědníkem a oporou ženy, která ho ve svých příbězích stvořila. Takovej cowboj, dobrodruh... Jak chcete.
Mno, v momentě, kdy se v bytě spisovatelky zhmotnil jen tak z ničeho - prostě vystoupil ze vzduchu - a opřel se o futra, se o mě pokoušely mdloby a všechny choroby světa. Přesně tenhle motiv jsem totiž zamýšlela použít v jednom svém příběhu! Herňajs!
Jenže to není všechno: Alex Rover jako by z oka vypadl hlavnímu hrdinovi z mého (zatím bezejmeného) westernu! Jistě, pár menších odlišností by se našlo, ale jinak jsou si neuvěřitelně podobní!
Víte, já tak trošku píšu. Mám rozepsaný jeden velký a jeden malý western, jednu retrospektivu (něco na způsob vzpomínek na budoucnost, či na to, co se nestalo) a v hlavě nosím poměrně zajímavý nápad na fantasy. Právě ten velký western je tím prvním příběhem, který jsem kdy začala psát. Hlavní postavou je takový milý desperát (říkejme mu třeba Roy) obviněný ze všeho možného, kterého si vybere za komplice šerifova dcera a zažívají spolu jednu bláznivinu za druhou na cestě za spravedlností, ke které možná nedojdou. Roy do mé mysli vkráčel asi před 3 roky. Jeho charakter, chování i vzhled se postupně vyvíjely, až se ustálily na jakémsi ideáním středu. A já jeho zhmotnění teď spatřím v nějakém rodinném dobrodružném filmu! No uznejte, že mám na šok nárok! ;-)

Vaše Jíťa :o)

P.S.: Z maturity jsem se ještě nezbláznila :-)
P.P.S.: Už přišly maturtrika!
P.P.P.S.: O Royovi a jeho příběhu ještě uslyšíte! :-)