BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Srpen 2011

Crrr!!! Ježkovy, ajťák!!!

31. srpna 2011 v 14:35 | Jíťa |  Moje kecy
Přátelé, máme 13:58, což znamená, že už jsem cca 15 minut připojená k internetu přej svůj vlastní zdroj wifi... Prosím, přehlížejte případné chyby v textu a jeho celkově sníženou kvalitu, páč má osoba je pořád ještě v šoku...

Abych vám to pověděla od začátku: jednoho krásného letního dne nedlouho po pořízení mého milovaného notebooku jsme se s taťkou rozhodli, že si pořídíme tu úžasnou krabičku, abych se taky mohla kdykoliv a kdekoliv připojit a pořád nevytahovala kabel. Taže jsme zašli do nedalekého ajťáckého kutlochu a zeptali se, zda by to šlo. Odpovědí nám bylo ochotné ANO, V PONDĚLÍ SE STAVÍME.
V pondělí nikdo nepřišel. V úterý taky ne. Ve středu už jsme nad tím mávli packou a jali se radši připravovat na Expedici Jižní Čechy 2011. Odjeli jsme, pořád ticho po pěšině. Až jednou večer, zrovna při stavění stanu, kdy byly mobily bezpečně schované v autě, se jeden z výše zmíněných ajťáků ozval, ovšem... Měl prostě smůlu, hoch, když stavíme stan, neslyšíme ;) No, neřešili jsme to, a rozhodli se nechat to až jak přijedeme domů.
To už byly skoro 3 týdny od toho slíbeného pondělku. Dostali jsme příslib dalšího pondělku, kdy se - jak už asi čekáte - zase nic nedělo. Jenže táta se strejdou se začali připravovat na svoji Expedici Slovenské termály 2011 a já jim dělala logistickýho poradce (trasa), takže si na internet nikdo ani nevzpomněl. Pak odjeli a já začala řešit školu - jízdný, koleje, rozvrh, instalace Linuxu... Ovšem v tomhle příběhu má hlavní part sehrát moje mamka: včera, když šla koupit kousek sejra na langoše, se u ajťáků stavila... :D A pak mě celej večer bavila výrazem jednoho z nich: ,,Jé... Já na to nějak zapomněl..." :-D

Měl přijít ve čtvrtek v 10:00. Tušíte správně: s našimi ajťáky se člověk nenudí - přišel dneska v 13:15 se zmatenými slovy: ,,Zejtra? Aha... Já myslel, že jsme se domlouvali na dneska v deset..." ;D Tak se mně teď divte, že tady brečím smíchy a nedokážu dělat nic, než jen šokovaně valit voči... ;D
Je to sice... No... (PARDÓN KOLEGO!!!) ... Šílenec nejšílenější (to jsem řekla hooodně slušně), ale na druhou stranu: díky za něj - několikanásobnej reinstal systému, dlouhá story s nefunkční RAMkou (to by vydalo na knížku), poskytování internetu, teď ta wifina... A k tomu kupa nezapomenutelných hlášek (,,Ale vy to tady máte všechno zelený..."), výrazů a vtipných situací. No prostě: DÍK! :-)
Tak mě napadá: co když budu za pár let stejná? Ou jé, v tom případě doufám, že mně někdo hodně rychle mikne kladívkem :-)

A jinak... Škola. Hm, už se začínám chystat. Asi vám o tom všem napíšu v prvním článku Života vysokoškolákova (název rubriky bude asi trochu jiný). A taky, až se trochu víc spřátelím s mým sekundárním, vlastnoručně nainstalovaným, operačním systémem Linux Ubuntu, tak vám povyprávím i o něm. Zatím se můžete senámit s Tuxem - tím tučňákem na obrázku :-)

Mějte se moc krásně a vy, kteří zítra musíte do školy, nesmutněte, přece není konec světa!!!
Jíťa :D


Expedice Jižní Čechy 2011... Lužnice

24. srpna 2011 v 14:40 | Jíťa |  Jižní Čechy
Ahoj, přátelé!
Už je tomu skoro 14 dní, co jsme se s taťkou vydali na dalekou a strastiplnou cestu, která nás vedla po krásách, zajímavostech a přírodě úžasných jižních Čech. Chtěla bych se s vámi o moje cestovní zážitky, požitky, myšlenky, nápady, trampoty a peripetie podělit, a právě proto jsem usedla za klávesnici svého notebooku/PC a dala se do psaní. A protože naše expedice trvala přesně 14 dní, které byly nabity akcí až po okraj, rozhodla jsem se, že tohle povídání rozdělím do více článků, aby se vám to lépe četlo a mně lépe psalo :-)
Přeju vám pokud možno příjemný kulturní zážitek ;)
Vaše Jíťa
ČÁST PRVNÍ - LUŽNICE


(Honza Nedvěd - Na kameni kámen)

Úterý… Obloha šedá, zatažená, možná bude za chvilku pršet. Taky že jo, koukej, už jsou na skle první krápance. Ještě, aby takhle bylo pořád…
Krátce a jednoduše řečeno: náš odjezd do jižních Čech sluníčko neprovázelo. Trochu mrholilo, někdy sprchlo mírně víc. Ovšem to nám nezabránilo se na tuhle cestu vydat a tak teď sedíme v autě a frčíme si to směr Pelhřimov. Kousek za ním odbočíme a přes několik vesniček se vyloupneme u známého zámku Červená Lhota, obklopeného rybníkem a několika baráčky, ve kterých se nacházejí restaurace a prodejny suvenýrů. Všude plno lidí, ono taky kdo by si nechal ujít zámek uprostřed anophelesí líhně, že? :-)
Pro začátek jsme se vydali na procházku po úzké cestičce vedoucí kolem dokola rybníka, odkud se každou chvíli naskýtal jiný pohled na ten červený zázrak. Po procházce jsme si řekli, že když už tady jsme, tak se podíváme i dovnitř. Hm… Jo, bylo to hezký, sice na zámek dost tmavo, ale to bude těma malýma oknama.

Deník, 26. července:
...Největší prča byly ta šedý klouzavý trepky :D…

Pořizuju si zde první tiskátka na jakýsi leták (což pak byla jedna z hlavních činností skoro v každém infocentru) a zároveň zjišťuju, že mé oblíbené suvenýry - turistické známky - zdražily!!! Z 25 na 30,-!!! Grrr…


Mno, a po prohlídce jsme se vydali vstříc Veselí nad Lužnicí, krátce obhlídli centrum a vydali se do nedaleké krásné vesničky jménem Lužnice, ležící na řece Lužnici, do kempu zvícím taktéž Lužnice :-)

…klid a mír v Lužnici na Lužnici…
Jó, Lužnice, tam se mi to líbí! ;) Ne, vážně, tahle malá víska poblíž Třeboně, kde jsme stanovali už v roce 2009, je moc hezká, klidná a má příjemnou atmosféru. Kostelík, statky postavené v tzv. selském baroku, dvě hospůdky, autobusová zastávka a okolo spousta rybníků. Když jsme se tam tak procházeli, napadlo mě, že by se tam daly trávit skvělé prázdniny - chodit na výlety, objevovat rybníky, faunu a flóru, fotit, a pak o tom všem psát…




Co se kempu týče, není nijak velký ani luxusně zařízený - hafo místa pro stany, pár chatek, restauračka, posezení, WC, voda a Lužnice tekoucí hned vedle. Za celou dobu našeho působení zde byl klid, večer se sem tam rozsvítilo několik ohníčků a přijeli vodáci.


Mrkejte na to, třináctku nám dali… :D (cedulka na stan)


Lužnice je taky místem, kde se mně povedly dva noční snímky - kostel a památník.



…Kubovo dílo…
Na druhý den byl naplánován pochoďáček na rybník Rožmberk a za poznáním zdejší krajiny. Ráno jsme tedy sbalili baťoh, vzali pití, mapu a něco na zub a šlapali. Cesta to byla krásná, pěkně po rovince, kolem stromů, lesů, velkých polí s kukuřicí a za svitu slunka.


Na Rožmberk to není z Lužnice nijak daleko, cca 2 km, takže netrvalo dlouho a naše cesta se napojila na mohutnou hráz ještě mohutnějšího vodního díla pana Jakuba Krčína z Jelčan a Sedlčan, vytvořeného v letech 1584-90. Nyní by se asi hodilo uvést pár faktů o rybníku samotném:
Vodní plocha po výstavbě… cca 1000 ha
Současná vodní plocha… cca 489 ha
Množství vody při normále… 6,2 mil m3
Délka hráze… 2430m
Šířka hráze v patě… 55m
Šířka hráze v koruně… 11m
Kapacita hlavní výpustě… 27m3/s

Ale teprve, když to všechno vidíte, tak ta čísla dostanou ten správný rozměr…



Prošli jsme se po hrázi, obdivovali se krásným výhledům a starým dubům, lemujícím celou hráz až na konec, a zvolna se vydali nazpět do kempu. Dali jsme malej gáblík, a protože bylo do večera ještě spousta času, vykročili jsme z kempu tentokrát na opačnou stranu a směřovali k písečné duně na Slepičím vršku se speciálním druhem sarančat modrých a keři ostružin a krybníku jménem Potěšil. Celý jsme ho po staré zrušené červené značce obešli a pak si to štrádovali přes borovicový les plný borůvek a brusinek zase k silnici vedoucí do Lužnice. Ono se to asi nezdá, ale za tenhle den jsme našlapali nějakých 18 km… ;)

Slepičí vršek:

Rybník Potěšil:

Pokračování příště :-)

Malé smutnošťastné ahoj

14. srpna 2011 v 12:01 | Jíťa |  Moje kecy
Zdravím všechny! :)
Tak co, jak vám ubíhají prázdniny? Kde už jste všude byli? A kam se ještě chystáte? Napiště do komentářů, třeba zjistíme, že jsme se někde potkali :-)
Jak asi víte, 26. července jsem odjela na drsnou objevitelsko-zlatokopeckou expedici Jižní Čechy 2011, ze které jem se vrátila až toto pondělí, 8. 8. Dneska je tomu vlastně týden, co skončila akce v Kestřanech a my se loučili se známými a novými kamarády. Připadá mně, že tohle všechno odstartovalo před strašně dlouhou dobou a ne před 3 týdny...
Včera jsme vyrazili na houby a tam na mě vlezla šílená nálada - bylo mně strašně smutno, že už v Jižních Čechách nejsem, že jsem tam všechno opustila a odjela zpátky. Co se dá hold dělat... :-(
Momentálně chroupu smažené hříbky, poslouchám Kohouta od Honzy Nedvěda a přemýšlím, jak vám co nejlíp podat zprávu o celé Expedici. Asi to všechno rozdělím do víc článků s fotkama a povídáním, aby z toho nebyl jeden dlouhatánský článek, který by jen málokdo přečetl do konce. Doufám, že první díl vyjde už příští týden, zatím se můžete těšit na rybníky, sluníčko a květenu Třeboňské pánve. :-)

Mějte se krásně!
Vaše Jíťa

P.S.: Fotka ze včerejška z lesa. Což o to, hub je dost, ale hodně z nich je broučavých...