BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Září 2015

#střípek: kolážka

23. září 2015 v 11:38 | Jíťa |  Focení - Všehochuť


Protože jsem koláže ve výtvarce neměla ráda. Protože mi přijdou takové... pitomé. Protože mě nanapadá, jak to k sobě všecko zkombinovat.
Možná proto jsem si vzala na pomoc androidí aplikaci Fotor, a jen tak si hrála a výsledkem byla koláž s fotkama z posledních několika dní. A vlastně to ani nevypadá tak zle a kupodivu mě to bavilo. :-)

Takže, co tu máme?
Svatý kopeček u Olomouce, kam jsme se s mým milým vydali na kolech. Šlapala jsem poprvé po asi 5 letech, a i když jsem se bála, že to moje kolena nezvládnou, ujela jsem 44km a na konci byla šťastná a pořád se gebila jak sluníčko :D
Rybky! Konkrétně pstruhy s česnekem položené na bramborách a cibulce. To celé se následně zapeče a vznikne z toho skvělá mňamka :)
Lístek s nabídkou v M Café v Olomouci kousek od Horního náměstí. Dělají tam palačinky nasladko i naslano a taky neuvěřitelně výborný velký kapučíno s vrstvou skořice a cukru navrchu! :)
Paprsky pronikající do houští... Vzpomínka na milou procházku v Mariánském údolíí v Brně.
Silmarillion! Tak dlouho už jsem si ho slibovala, až jsem se při návštěvě knihkupectví konečně dokopala a koupila si ho :)
Termohrnek, který se mnou od letošního roku chodí na přednášky a hřeje mě svou přítomností a obsahem. Je to vážně fajn, moct se při poslouchání výkladu přitulit ke svému čaji/kafi :)
A nakonec... chundelatý a vysoce přítulný pes z palírny, kam každoročně vozíme jabka, švestky a hrušky, aby z nich po pár měsících vznikla kvalitní pálenka :)

Mno, říkám si, že to není špatné, ukázat vám pár pidiobrázků z mých všedních dnů a každý trochu vyzdvihnout. Vlastně si i díky tomu můžu víc uvědomit, že žiju docela aktivně a že se toho kolem mě děje spousta :)
Tož, třeba za pár dnů stvořím něco dalšího. Můžete mi třeba hodit nápady, návrhy a tipy, pokud máte s kolážema zkušenosti. :)

Vaše Jíťa :)

Deštivé melancholické pohodlí :)

6. září 2015 v 14:58 | Jíťa |  Moje kecy
Ahojte, milí čtenáři :)
Venku nám prší... Docela nezvyklý pohled po těch všech slunečných dnech, kdy jsem si připadala jak zavřená v horkovzdušný troubě. Ale rostinky chrochtají blahem, takže je to tak dobře. A sama pohled na zamračenou oblohu taky vítám - už mě moc nebavilo probouzet se každý ráno do zpěvu ptáků a modrýho nebe.
Je mi... melancholicky. Sedím si v pokojíku u stolu a jen tak poklidně přemítám o tom, co všechno do sebe letošní léto dokázalo nacpat (a kdoví kolik toho ještě do konce nacpe :D). Barcelona, Tatry, výšlapy do přírody, práce, kuchtění vybraných lahůdek (obvykle ve spojitosti s rybou), posezení s kamarády, spousta inspirace... Možná by nebylo od věci se na chvilku zastavit a jen tak přemítat. Nechat si všechno hezky srovnat v hlavě a zařadit do správných mozkových "krabiček". A nebo jet ještě na jednu dovolenou, ale tentokrát flákací, a ležet na trávě a civět na mraky a lenošit. :)
Chce se mi něco dělat, ale zároveň nechce. Třeba udělat náramek nebo zkontrolovat konečně dopsanou povídku a začít ji zveřejňovat. Nebo si alespoň zapálit svíčku a číst si. Nebo si dát dokupy noťas. Nebo vymyslet, co veselýho bych mohla dát milýmu a rodičům k Vánocům. Nebo dopsat deník. Nebo jít fotit na timelapse. Nebo...
Na stole mi leží pár letáčků z infocentra. Hezký fotky, tipy na výlet... Ještě bych někam měla vyrazits baťohem, až se listí zbarví do podzimní palety a ve stínech už bude trochu zima. :)
A tak tu tak sedím a ťukám a nevím, co dál psát. A za oknem... déšť...

Vaše Jíťa :)