BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Říjen 2015

Vamos a España 1 - Blanes

28. října 2015 v 16:13 | Jíťa |  Španělsko 2015
Bylo mi asi třináct let, když jsme se s mou milou kamarádkou na gymplu bavily vymýšlením cest po světě. Ona mě chtěla vzít do Finska a já s ní chtěla procestovat celé pobřeží Španělska. Zamilovala jsem si tu zemi, i když jsem ji "znala" jen z obrázků a dokumentů, a toužila se na ni někdy podívat zblízka.
A bylo mi 23, když se z letiště Schwechat ve Vídni odlepilo letadlo společnosti Fly Niki se mnou a mým milým na palubě a svůj čumák obrátilo směrem na jihozápad, a přes Alpy a Středozemní moře si to v 10 km frčelo na El Prat, do Barcelony.

Alpy z letadla:

Jestli jsem se bála? O jéjé, jasně že jo :D Kromě malé vyhlídkové Cessny jsem předtím nikdy neletěla a tohle měla být moje nejadrenalinovější cesta. Jak to zvládneme na letišti? Kde najdem letadlo? Co když budu na kontrole pípat? Uááá... Nakonec všechno proběhlo v klidu - jak cesta z Brna do Vídně ve 2h ráno, tak i všechny kontroly a hledání. Pak stačilo jen počkat, až se otevře brána a mohli jsme vstoupit do letadla. Hm, čekala jsem trochu víc místa, ale sedačka byla pohodlná. Dostali jsme muffina a džus a kafe a za okny ubíhal alpský masiv - dokážete si představit lepší snídani? :D

Z Barcelony jsme se busem přesunuli do naší první destinace - městečka Blanes, ležícím na tom slavném dlouhatánském pobřeží Costa Brava. Narozdíl od jiných letovisek (třeba Lloret de Mar, Tossa de Mar atd.) mi Blanes přišlo poněkud klidnější, ne tak přeplněné a ne tak strašně moc turistické, což se mi líbilo. Na pobřeží to nebyl jen samý hotel - naopak, byly zde úplně obyčejné paneláčky, co měly dole obvykle nějakou restauraci nebo kavárnu - a v nich taky nebyli vidět jen turisté, ale hlavně hodně místních.


Život na VŠ 18: Neuspořádaný myšlenkový chaos

18. října 2015 v 0:20 | Jíťa |  Život na VŠ
Inu, jak začít? Před chvílí tu byly tisíce nápadů, které se draly na povrch mé šedé kůry mozkové a dožadovaly se pozornosti či dokonce zapsání (ať už do papírového nebo dropboxího deníku či na blog) a když už jsem jim teda ustoupila a nechala jim volnou cestu na nepopsanou stranu blogového editoru, začaly se ty mrchy uřvané a práci ztěžující bát a radši zalezly zpátky do svých temných zákoutí v mém myslícím orgánu. Čili, jsem na to psaní zase sama a nikdo mi nepomůže. Fňuk.

Venku pořád leje, a když neleje, tak aspoň mrholí nebo je mlha jak u Rákosníčkova rybníku. Dneska zrovna vykouklo slunko, ale v okamžiku rozradostnění nad náhlou změnou ovzduší zakročilo Svědomí a usadilo mě k počítači a nutilo psát projekt do grafiky. Takže Jíťa se nekoupala ve slunečním svitu, nýbrž se šla na chvilku ohřát do sprchy a pak strávila odpoledne a večer psaním kódu pro Nvidia CUDA a čtením tlusté černozlaté bichle o ničem jiném, než o Nvidia CUDA. Alespoň že nemusím tvořit nic doopravdy grafického a jen provádím pár výpočtů, páč to už bych si asi urvala hlavu. S grafikou kamarádi nejsme, nee, fujky.

Původně jsem sem chtěla dát nějaký motivační obrázek s grafickou kartou, ale obézní surikaty jsou mnohem víc uklidňující :D

A to je nádherný oslí můstek pro další téma, co mi sem tam hryže mysl: touha stvořit světoborný a oslňující vzhled pro tenhle blog. Zůstala bych tradičně u černé a bílé, s případnými pár fotkami někde po straně, a celé by to bylo krásně jednoduché a elegantní a všichni by mě plácali po zádech. Hm, jenže jak mám kruci začít, a jak to mám poskládat, a jak mi nemá vytýct hlava už při práci na nadpisech v menu?! Uaaa. Zachraňte mě někdo, nebo to tu pořád bude vypadat tragicky - a to přece nechcete. :D

Při občasných přestávkách mezi úkoly jsem si našla novou zálibu - pročítání mnou ještě neobjevených blogů. Takto jsem narazila například na deníček moderního fotra (http://fotruv-denik.blog.cz), který mě nejenže dosti pobavil, za což díky, ale taky nahlodal mou myšlenku na to, že by třeba bylo fajn mít jednou (= za 50 let až 3x objedu celý svět) nějakého toho potomka. Asi o tom budu v budoucnosti muset opravdu silně popřemýšlet a možná si radši dát pár facek a odjet pozorovat tučňáky do Antarktidy. Pníííííííp.

Tož zpět ke strojům, CUDA čeká.
Vaše Jíťa :)


Život na VŠ 17 ... v půlce inženýra

10. října 2015 v 17:56 | Jíťa |  Život na VŠ
Ahoj přátelé :)
V této rubrice jsme se neviděli už pořádně dlouho, žejo :D A já se vám tu bez mučení přiznám: není to taková zábava, jako když jsem psala Život maturanta. To byl takový můj roční článkový projekt, meditace a relax. Jenže na VŠ jsem teď už pátým rokem a článků je tu pomálu. Ono se toho taky z mého pohledu neděje moc zajímavýho - pořád samej projekt, přednáška, oběd, večeře, občas film, čajka, pivko, a chvilka spánku. Vždyť by vás muselo takové čtení nudit, uznejte sami :D

Šmakovní kolejní krupička:

Štěstí?

6. října 2015 v 20:04 | Jíťa |  ...myšlenky...
Co je štěstí? V čem je schované? Jak ho má takový obyčejný frustrovaný smrtelník objevit? Určitě je to hrozně složitý, vždyť štěstí je taková obrovská a důležitá věc…
Ale co když se to velké štěstí ukrývá v těch nejmenších blbostech? V prťavých prkotinách všedních dnů, které jsou tak běžné a samozřejmé, že už si jich ani nevšímáme? No však chvilku přemejšlejte, nemáme snad důvod být šťastní, protože třeba:
- spíme pod střechou a v peřině?
- nehladovíme a do obchodu to není daleko a nemusíme chodit každej den na lov?
- v zimě neumrzneme?
- v létě nevyschne voda v kohoutku?
- máme co na sebe a nechodíme v bederní roušce?
- nemusíme se bát, že nás v noci něco sežere?
- přijdeme domů a nefouká tam a je tam teplo?
- existuje někdo, kdo nás obejme a nechá vybrečet na rameni?
- neumřeme na blbou chřipku jako před pár stoletími?

Španělská tortilla

1. října 2015 v 10:44 | Jíťa |  Kuchtění
Ahoj přátelé! :)
Jelikož čas neúprosně letí kamsi do neznáma a svět se mění, stalo se, že se pomalu změnila i ta 15ti letá Jíťa, co si kdysi dávno založila druhý blog vedle toho Pánprstenovského a začala na něj cpát fotky a vyprávění z cest. Téhle Jítě je dneska skoro o 10 let víc, pořád studuje, a taky se o sebe naučila postarat sama, za což je moc ráda. K tomu starání se o sebe patří i starost o hladové bříško - proto Jíťa začala hledat dobré recepty na pečení a vaření, které by byly jednoduché a netrvaly moc dlouho. A jelikož těch skvělých mňamek už pár stvořila a zkusila, řekla si, že by se s váma o ně mohla podělit :) Takže: pečte, smažte, vařte, měňte recepty dle svého a když budete mít taky něco zajímavýho, přineste ochutnat! :)


A jako první na řadu přichází vajíčková mňamóznost: tortilla! Ovšem ne taková ta placka, do který se zamotá kdeco, ale španělská tortilla, z brambor, vajec a cibulky, kterou se naučil můj drahý na zahraničním výjezdu.
Takže... co potřebujeme?

Pro dva lidi a pánev s průměrem cca 22cm a hloubkou dejme tomu 4-5cm si připravíme:
- 6 vajec
- 1 veeeelkou cibulu
- 4-5 středních brambor
- olivový olej
- asi hodinku času

Tož poďme na to :) Na pánev cmrndneme kapku oleje a zahříváme ho. Mezitím nakrájíme cibuli na kolečka nebo půlkolečka a hodíme ji na pánev a necháme ji smažit.
Když je postaráno o cibuli, vezmeme si na paškál brambory. Oloupeme je a nakrájíme na kostičky. Dělám je radši menší, protože jsou rychleji měkké. :) No a na nic nečekáme a hodíme je k cibuli.

V téhle fázi to na pánvi vypadá asi takto: