BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Pray for... What? Who?

14. listopadu 2015 v 21:45 | Jíťa |  ...myšlenky...
Nemám ve zvyku se veřejně vyjadřovat ke světovému dění... Ale události posledních hodin (a reakce na ně) mě dokopaly k činu. Prosím, berte tento článek pouze jako úvahu, ponouknutí k zamyšlení, a ne podněcování k činům, nenávisti či čemukoli dalšímu.

#PrayForParis... média jsou toho plná. 13.11.2015, místo dění: Paříž. Opět Paříž, opět teroristické útoky, opět spousta mrtvých.
Lidi zapalují svíčky, nosí kytky, mění si profilovky na sociálních sítích, internet je plný černobílého obrázku s Eiffelovkou.
Zpřísnily se kontroly na letištích, kolem výzamných budov po celé zeměkouli. Všude je plno policistů, vojáků, hlídek...
Politici vyjadřují soustrast, vyzývají k jednotě a hrozí trestem pro ty, kteří se k tomu odpornému svinstvu přihlásili.
Civilizovaný svět je otřesen tím, co se stalo, třese se ohromením nad tím, jak někdo může něco takového spáchat. A zároveň začíná volat po řešení. Nechce už znova truchlit pro neviné. Chce změnu.

Ale: je změna vůbec možná?



Za sebe říkám: nechápu to. Nerozumím tomu, jak někdo může jen tak vzít bouchačku a začít pálit do davu ve jménu toho, čemu věří. Proč? Copak to má nějaký smysl? Co mu ti lidé udělali? (Jo, taky nemám zrovna ráda Harryho Pottera, ale nepálím jeho knížky a Rowlingovou neženu na hranici za kacířství, protože není Ringer jako já.)

Kdy tohle šílenství vzniklo? Museli bychom se podívat dosti hluboko do minulosti, kdy lidí ještě tolik nebylo a svět vypadal trochu jinak. Někdo chytrý a pragmaticky smýšlející řekl svým druhům: "Mocnost na nebesích říká, že když budete dodržovat pravidlo 1., 2., 3., ..., bude se vám dobře žít a ubráníte se tak nemocem, hladu a nájezdníkům." O kus dál, v jiném údolí žil další kmen, a protože (tak jako ten první) nebyl zrovna pořádkumilovný a lidi dostávali jeden z druhého pomalu ponorkovou nemoc, vystoupil jejich moudrý muž na větší kámen a prohlásil něco podobného, jako moudrý muž v kmeni prvním. A bylo to. Něco jako "náboženství" bylo na světě. Tedy, ne možná přímo náboženství, ale jakýsi kolektivní názor na věc.
Nu, a pak přišel den, kdy se ty dva kmeny potkaly. Ovšem brzo se zjistilo, že kmen 1 vyznává něco jiného, než kmen 2. Jiná pravidla, jiný denní řád, jiné rituály. Co teď? Kdo má pravdu? Moudří muži byli už pár let na onom světě, a tak nebylo na koho se obrátit pro radu. Kmeny to musely vyřešit po svém.
Pokud byli tolerantní, šli si každý po svém a mávli nad těmi druhými packou. Pokud ne, začali se mydlit hlava nehlava.

A tak to pokračovalo od "tehdá" po teď. Je to pořád to samé, ta samá ohraná písnička. Jen už se v naší době nemlátí stoupenci odlišných názorů po hlavě klackama, ale rovnou na sebe začnou střílet či házet granáty.

Současně s tím, jak takový boj zuří na Blízkém výhodě, zaznamenáváme v Evropě příliv lidí, kteří před oním nebezpečím prchají - a tak nějak si nejsme jistí, jak je máme/nemáme přijmout. Co jsou zač? Opravdu doma tak trpí? Proč tam radši nezůstali a nešli za svoji zem bojovat? Fakt je to tam tak hrozný? A co tu chtějí dělat, když ani neumí pořádně nějaký evropský jazyk? A pak taková nepříjemná otázka: Co když nás tu převálcují? Co když to nejsou jen chudáci utíkající před válkou, ale taky ti, kteří boje rozpoutali a teď se vezou na uprchlické vlně s myšlenkou donucení Evropy k přijetí myšlenek "jejich moudrého muže"?

Evropa se už tak otřásá mocnými názory jedněch a druhých na nejrůznější oblasti bytí (školství, zaměstnanost, emise, zahnutost banánů...) a teď k tomu přibyla ještě imigrační a zároveň teroristická otázka. Co máme dělat? Přiznejme si to narovinu: ve vzduchu visí strach. Užívali jsme si nějakých 70 let klidu od poslední světové války a tak trošku jsme zpohodlněli a začali si myslet, že nám nic nehrozí. Pak stačí, aby došlo k podobné "Paříži" a nestačíme kulit oči a klepat se - a spolu s tím obracíme hněv na kohokoli s šátkem na hlavě, byť je to neviná paní, co si chrání svůj účes.

Napadá mě, že pokud chtějí radikální muslimové (či jiní radikálové) ovládnout Evropu (a třeba nejen ji), bude jim k tomu stačit velice málo. Sem tam provedou útok, až se lidé začnou doopravdy bát a budou vidět nebezpečí za každým stromem. Dřív mírumilovní občané se stanou sami radikály, z Evropy se stane silně policejní stát, všechnu energii dáme na svou obranu spíš než na udržení populace, a prakticky se tak zlikvidujeme sami.
Strach je silná zbraň. Ti, kteří chtějí s "bezvěrci" zatočit, jsou sice poněkud... praštění... ale zároveň ne úplně blbí. Vědí, že lidská psychika je jak silnou, tak bohužel slabou stránkou člověka. Pokud ji podkopou a nalomí, bude cesta volnější. Čím víc se bojíte, tím víc máte svázané ruce, ustupujete, zahrabáváte se do peřiny, ale nakonec si vás to, čeho se bojíte, stejně najde.


Změní se nějak smýšlení lidí po tom, co se v Paříži stalo? Zeptejme se jinak: Stalo se něco po útocích v Londýně či Madridu? Pamatujete si vůbec, že k něčemu takovému došlo? A co Charlie Hebdo, 7.1.2015?
Jasně, všichni, kdo jsme už byli tenkrát na světě, si pamatujeme šokující obrázky newyorských mrakodrapů hroutících se k zemi. Bylo to asi poprvé, co se svět dozvěděl o terorizmu a nenávisti muslimských radikálů. Dodnes je ten den připomínán. Jenže, vzpomíná se podobně na londýnské, madridské a další oběti?
Přijde mi, že po každé takové události se chvíli víří vody tisku, lidé projevují solidaritu, politici svolávají extra schůze, zpřísní se kontroly, zpochybňuje se Schengenský prostor a podobně - a za chvíli je ticho. Kontroly poleví, politici se opět zabývají vlastními problémy, a zase je všechno "v pořádku" a "nic nám nehrozí". A to je ta chvíle, kdy se "něco" opět stane. Proč se tak chováme? Bude tentokrát něco jinak? Ne?
Jistě, nejlepší by bylo najít všechny spřízněnce terorizmu a vykázat je do patřičných míst. Ale jak to chcete udělat, když se mohou po Evropě v klídku pohybovat bez jakékoli kontroly? Mnozí z nich mají evropské pasy, žijí tu spoustu let a čekají na vhodnou chvíli - až se okolí zapomene dívat. Vyfiltrovat je ze společnosti je přitom skoro nemožné - jak můžete prověřit úplně každého, všechna místa, pod zemí, nad zemí...?

Současné dění nahrává samo o sobě xenofobii, rasizmu a radikálním řešením. Stačí otevřít diskuze pod články třeba na idnes.cz a jeden se nestačí divit, co za názory se tam objevuje - ale na stranu druhou, ono se není čemu divit: lidi se jednoduše bojí a nechtějí přijít o vychlazený pivko a holky v sukních, a tak se ohánějí naší historií a tradicema (a ptám se: kolik z nich naši historii doopravdy zná a dodržuje tradice kromě náhlého národního cítění kolem mistrovství v hokeji? Vždyť jindy je slyšet jen to, jak je to tu všechno naprd...?). Nu a tak tu máme snahu situaci v klidu vyřešit a proti tomu jdou vyděšení občané, krmící se obsahem médií a sociálních sítí, a posilující se navzájem ve strachu a nenávisti. Jak toto může skončit? Nestačí pak jeden "moudrý muž", který vyleze na kámen a všechny povede do boje "za náš národ" a budeme se po desetiletích nacházet tam, kde se octlo Německo ve 30. letech 20. století?



Máme se modlit za Paříž? Nemyslím, že jen za ni. Spíš za celý svět lidí, kteří se - bohužel - ani za spoustu let spolu nenaučili žít. Nejnebezpečnější jsou pro lidi právě lidi - a hlavně ne vždy vhodně zvolený způsob výměny názorů od "moudrých mužů z jejich kmene". Nestačí, že si likvidujeme to jediné, na čem opravdu záleží: na naší Zemi, ale ještě se musíme mlátit mezi sebou - kvůli (pardon za to slovo) hovadinám. Kvůli myšlenkám, které neumíme respektovat či držet patřičně na uzdě.
A hlavně - bylo by fajn přestat se klepat a místo barvení profilovek do trikolory a sdílení obrázků s Eiffelovkou začít něco dělat. Studovat to, co se nás snaží ponížit a rozbít, naučit se první pomoc, jít darovat krev, a neustávat v sebevzdělávání - horkou hloupou hlavou toho moc nevyřešíme.

Držte se, přátelé...
Vaše Jíťa

P.S. Než začnete zběsile komentovat, chvilku popřemýšlejte, a sdělte, jaký máte na věc názor vy, budu za něj moc ráda. Děkuju.
P.P.S. Obrázky staženy z internetu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karol Dee Karol Dee | Web | 18. listopadu 2015 v 22:11 | Reagovat

Děkuji za normální a klidné vyjádření k věci. Také jsem si ze zvědavosti otevřela pár diskuzí pod článkem na idnes a opravdu, nestačila valit oči. V záplavě nenávistných komentářů vyjadřujícím se k islámu a ať vypadnou, odkud přišli, se ozval někdo větou "nedělejte z Čechů xenofoby." Pardon? Jak jako nedělejte? Oni sami si vybrali postoj.

Strašně moc mě děsí, jak rychle se šíří davová psychóza a opravdu, stačí, aby někdo vylezl na kámen, a jsme zpátky v Německu.

2 Colee Colee | Web | 19. listopadu 2015 v 11:32 | Reagovat

Je pravděpodobnost jedna ku milionu že je chytí :-(

3 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2015 v 16:17 | Reagovat

[1]: Oni sami si nevybrali postoj, jednají pod tlakem a pod tím, co vidí, kolik mají k mání informací a pokud vím, tak z médií moc informací nejde, aspoň ne těch vysvětlujících. Když ti odpovědní ve vládě se zmůžou jenom na vyjádření "musíme být solidární, nebezpečí nehrozí", tak si každý normální člověk pomyslí, že tady něco smrdí. Říct, že nebezpečí nehrozí, když se ukázalo, jak lehké je někam přijít a vyvraždit desítky lidí během několika minut, mi připadá jako podceňování situace i voličů.
Samozřejmě nejsem pro výkřiky typu "vystřílet je všechny", to je hovadina. Navíc, ti, co mnohdy nejvíc řvou, by nedokázali zabít ani králíka, natož člověka.

4 Van Vendy Van Vendy | Web | 23. listopadu 2015 v 16:32 | Reagovat

Ještě k článku, k událostem v Paříži teď i v lednu, nebo kdy to byl onen masakr v redakci, a k dalším atentátům - ano, mnohé vyšuměly do ticha, zase se počkalo a přišlo s novým. Mně připadá, že tento atentát je zlomový, nevím proč, možná že byl naplánován na několika místech současně, navíc na místech, kde by je nikdo nečekal - na atentáty na náměstích nebo v metru nebo bomby v letadlech už jsme tak trochu zvyklí, nebo spíš, nejsme z nich tak šokovaní. Ale představ si, že jdeš na večeři s přítelem nebo s přáteli vůbec a z té večeře už se nevrátíš, protože ležíš někde pod stolem rozstřílená na hadry. Od lidí, které jsi v životě neviděla a kterým jsi nezkřížila cestu. Zato oni by ji zkřížili tobě, stejně jako ji zkřížili těm, co jsou dnes mrtví (a těm, kteří přežili). To je představa opravdu děsivá, právě v tom, že nevíš, kdy se to může stát znovu, a kde. Jdeš do obchodu, nevíš, jestli tam neskončíš s bombou, jdeš na nádraží, totéž, jdeš se bavit, couráš po městě, jdeš do kina...
Ale žít ve strachu nelze. To není prostě možné, snad na krátkou chvíli, pár dní, týdnů nebo měsíců, ale ne na celý život.
Proč se to stalo, je vlastně jedno, je prostě skupina šílenců, kteří trpí pocitem, že se musí za něco pomstít, za věci, které se staly třeba před třiceti nebo padesáti lety, za to, že nedostali práci, že to, že žili na podpoře nebo s minimální mzdou, za to, že někdo z jejich okolí nevěří ve stejného Allaha a Mohameda, za to, že holky chodí v minisukních, ta donebevolající hrůza a příšernost! za to, že někdo chová psy, někdo pije alkohol a někdo si dá nečisté zvíře k obědu. Za to, že lidi dýchají, za to, že si koupí auto a jezdí s ním do práce i na dovolenou, za to, že mají krásná města, která ještě nejsou vystřílená a vybombardovaná, za to, že si žijou lidi jako prasata v žitě.
Ale že k tomu žití jako prasata v žitě taky něco předcházelo, že se lidi o svou životní úroveň musí usilovat, že chodí do práce, že své domy udržují a opravují, tak to už jaksi nevidí. Ono nic nikomu nespadlo zadarmo do klína (teda aspoň většině ne) a ke svým majetkům se museli dopracovat. Jenže tito by nejraději všechno hned a zadarmo a na věčné časy.
Ohledně uprchlické krize - nejsem expert, ale připadá mi velmi jednoduché jedno pravidlo - ano, vzít uprchlíky, ale skutečné uprchlíky, kteří se prokážou dokladem, a ne kdejaký ksindl, který cestuje bůhvíodkud. Dál, vzít uprchlíky, ale jen na určitou dobu, na půl roku, na rok, prostě než se něco změní, zatím by bylo možné je sledovat, jak se chovají. Pořád by se mělo brát v úvahu, že jde o lidi s úplně jiným přístupem, náboženstvím a zvyklostmi. A poskytnout jim občanství, to už bych dala opravdu až po pořádném prověření a nějaké době.
S tím, že by museli striktně dodržovat zákony hostitelské země, žádné extra výhody, žádné mešity, žádné halal. Modlit se můžou doma na koberečku, to jim nikdo nezakazuje a mešitu vlastně pro své náboženství ani nepotřebují, pokud je u nich víra samotná dost silná. Žádné šária, ani náznakem.
Tohle všechno kdyby bylo jasně řečeno a uzákoněno, tak by sedmdesát procent lidí nic nenamítalo. Jenže tady u té prodejné vlády, stačí sledovat Sobotku, který je jednou doprava, jednou doleva, nikdy nevíš, co z něj vypadne v příštím kole, a jak má mít člověk jistotu, že se to tu nezvrhne? Vem v úvahu, že pro ně prý uzákonili možnost volit, letos v červnu, a teď v listopadu by ten zákon měl být platný. Jak je tohle možný, předtím na tuto výsadu čekali migranti i několik  let.
Takže, tohle všechno vyvolává ty nenávistné nálady. Je to strach a ten strach vzniká proto, že média hrajou jen to, co mají nařízeno, sluníčkáři dělají demonstrace "proti české národní hrdosti", tuhle definici jsem opravdu viděla na transparentu a ač nejsem zarytá vlastenka, tohle mě docela omráčilo, když posloucháš Dientsbiera, Šabatovou a další, tak máš pocit, že mít rád svou vlast je vlastně něco zvráceného a to, že se bojíš, není nic jiného než xenofobie. Takže, v tomto světle jsem zvrácený xenofob a rasista a jsem na to hrdá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama