BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

TransWest 2012

16. srpna 2016 v 10:16 | Jíťa |  Jižní Čechy
... aneb Vítejte u krátkého vyprávění o "expedici", která se udála již před čtyřmi roky, ale doposud jsem nenašla sílu o ní povídat, či snad ukázat nějaké fotky. Jednalo se o letní dovolenou, která navazovala na akci "Jižní Čechy 2011" a během níž bylo cílem objevit další zajímavá zákoutí naší republiky - tentokrát hlavně oblast jižně od Prahy, Plzeňsko, kousek Německa a Šumavu.

Most v Písku:




Cesta to byla dlouhá a náročná, i když spíše psychicky než fyzicky. Jako tradičně jsme vyjeli jen ve dvou s tátou a s autem napakovaným proviantem. Už od začátku byla výprava taková podivná - vcelku žádná spolupráce a styl "Jíťa řídí, staví stan, přístřešek, vaří, plánuje, dělá výlety, zjišťuje věci atd., prostě všecko". Nevím, proč - i když jsme jeli dva - bylo všecko jen na mě a ještě jsem dostávala čočku za to, že zrovna netuším, kde jsem nebo nemám všecko dotažené do detailu. Vrcholem pro mě byl totální řvoucí zjeb, když mi chcíplo auto a nešlo nastartovat (a následně takto stávkovalo další dva dny), po kterém jsem s klepajícíma se rukama usedla na sedadlo spolujezdce a odmítla do konce cesty řídit a nechat na sebe řvát za něco, za co nemůžu.

Byla jsem tenkrát docela ráda, že jsme se po dvou týdnech vrátili domů. Byla jsem unavená, vyšťavená, a poté, co táta řekl mamce, že "já jsem se jen tak vezl a dělal, co chtěla, jsem jí do toho nijak nezasahoval..." jsem se utvrdila v tom, že už nechci mít s nikým takovým na cestách co do činění. Věřte mi, že fakt není moc příjemný, když jedete, a potřebujete trochu navigovat kudy kam, a spolujezdec má brejle i mapu zastrčené buhví kde, a ani se před cestou nepodíval na detailně rozepsaný popis cesty zastrčený v autoatlase přesně na dvoustraně s odpovídajícími mapami, a ještě vás seřve za to, že jedete rychle a on vůbec neví, kde je, protože je to vaše vina. A mrzí to o to víc, že se jak blbec vypisujete s trasou, trávíte tím čas, a ten druhý se neobtěžuje pohnout prstem a pomoct vám.

(Ne)Navigace nebyla jediným rozbitým bodem, bylo jich víc - ať už neustálé otázky "A co tady jako budem dělat?", "Proč tady jsme?", skákání do řeči, či neustálý příval hlasitého myšlenkového monologu, kdy mě napadalo, jak někoho může vůbec taková pitomost nebo neskutečná hovadina napadnout (a ještě mít tu drzost ji vyslovit).

Tyhle blbé vzpomínky na onu nespolupráci, nefunkčnost, stížnosti a frfňání jsou vlastně i důvodem, proč jsem zde o sice vydatné a zážitky nacpané expedici ještě nevyprávěla - prostě se mi na ni moc vzpomínat nechtělo.
Když jsem ale teď vyhrabala fotky, řekla jsem si, že by byla škoda vám alespoň pár z nich neukázat a třeba vás tak inspirovat k výletu (a taky zaplnit mezeru v rubrice :D). Nečekejte rozsáhlé vyprávění, spíš sem tam pár větiček, a hlavně ony fotky :)

TRANSWEST 2012

Celé to začalo v Pikovicích, vesnici nedaleko Jílového u Prahy. Zde se na místním tábořišti koná vždy na začátku podzimu jedno z mnoha zlatokopeckých setkání, kam bohužel nejezdíme, a tak jsme si tu udělali takovou malou soukromou diggerskou session sami v létě. Protéká tudy Sázava:


Nedaleko odtud je městečko Davle, kde se Sázava vlévá do Vltavy, a kde je taky zajímavý most, který si zahrál ve filmu Most u Remagenu.

Soutok:

Celá tahle oblast kolem Jílového je spojená s těžbou (nejen) zlata. My jsme se dokonce podívali do jednoho bývalého zlatého dolu:



Toto je most v Žampachu, kousek na jih od Jílového:

Krajinka kolem Jílového je taková příjemně zvlněná, hezky se tam pochodovalo na výletě:

Z Pikovic jsme se dále přesunuli ke Karlštejnu - a dokonce se dokopali i k prohlídce interiérů (bohužel ne na prohlídkový okruh zahrnující nádhernou hradní kapli). Ten den bylo slunečno a počasí tak akorát na výlety, takže na místě byly davy turistů :D Ale prohlídka stála za to - hrad je sice poněkud stroze vybavený, ale bylo příjemné podívat se naživo na místa, která jsem zatím obdivovala jen ve filmu :)

Na téhle fotce mi přijde, jako bych tam hrad doplácla v editoru :D


Poté jsme zakotvili v kempu Višňová u Berouna přímo na břehu Berounky. Odtud jsme podnikli výšlap na Křivoklát a taky využili blízkosti řeky a v parném počasí se v ní nechali unášet z jednoho konce kempu na druhý :)

Křivoklát:

Podivný plavidlo na Berounce:

Jedni je milují, druzí zatracují, třetí v zimě nosí zateplenou variantu s kožešinkou. Já jsem si je koupila v Berouně v obchoďáku jako jakousi odlehčenou variantu holínek (které při rýžování v dobře tekoucích řekách nenosím, stejně by mi nateklo dovnitř). Jsou docela pohodlné, na vodě plavou, a alespoň si nepropíchnu chodidlo náhodným střepem na dně :)


Z Berouna vedla naše další cesta do západočeské metropole jménem Plzeň. Zde jsme navštívili plzeňský pivovar (provázela nás slečna převlečená do kostýmu manželky prvního sládka Grolla) a na konci jsme dostali třetinku piva :) Prohlídku můžu doporučit, podíváte se do stáčírny, flaškárny, na tanky, sudy, sklepy a spoooustu dalšího :)

Náměstí v Plzni:

Pivovarská brána:

Plzeňský pivovar:

Na pivovarském nádvoří jsme taky potkali spanilou veteránskou jízdu:


Památník Američanům za osvobození města v r. 1945. Dvě věže? Mrakodrapy? Hm... Nu každopádně, potkali jste někde (spíše na západě republiky) podobně věnovaný památník? Já zatím jen tento, všechny ostatní byly prosovětské...

Hurvajs!

Po Plzni přišla na řadu německá etapa expedice: městečka Furth im Wald, Cham a Regen, aneb koukněme se, jak se žije kousek za hranicemi...

Furth im Wald, radnice:

Cham, náměstí:

V Chamu jsou čistotní:

Regen, náměstí:

Regen, jezírko:

Regen, pivní slavnosti:

Projeli jsme tedy třemi německými městečky blízko hranic a vyloupli se zpátky na české straně přímo v Železné Rudě na Šumavě, východisku mnoha truristických tras po šumavských horách. Učinili jsme tu dva výlety: jeden přes Černé a Čertovo jezero na Špičák a druhý k jezeru Laka. (všechna tři jezera jsou ledovcového původu)

Čertovo jezero:

Černé jezero:


Kousek od Špičáku:


Jezero Laka:

Šumavská louka:

Polomy, kůrovec...

Železná Ruda. Dost mi vadila přítomnost sošek trpaslíků a dalších podobných cetek na každém rohu...


Po dvou dnech na Šumavě už nás čekala jen jedna událost a tou bylo každoroční setkání zlatokopů v Kestřanech (o kterém jsem vám tu už asi 3x vyprávěla v předchozích jihočeských reportážích). Účast byla hojná, počasí vyšlo, večerní program byl bohatý, takže se dá konstatovat, že akce proběhla úspěšně :)

Kestřanský areál:

Hromadné vrtění pánvemi:

Zlatokop:

Zlatokop:

A jedno malé video pro dokreslení atmostféry:

Skupina Navostro:

Ráno na louce:

Západ slunce nad ToiToikama:

Nuže, to by byla má rychloreportáž o akci z roku 2012, která, ač bohatá na události, dostala nakonec na blogu jen jediný článek - ale snažila jsem se vybrat to nejhezčí od každého ;) Pokud by vás cokoli zajímalo, neváhejte se zeptat v komentářích :) A o zlatokopectví obecně mám v plánu napsat pár článků, abych vám tuhle mou zálibu trochu víc přiblížila ;)
Jíťa :)


DALŠÍ JIHOČESKÉ ČLÁNKY:



Expedice Jižní Čechy 2011:


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Iris Iris | E-mail | Web | 17. srpna 2016 v 20:50 | Reagovat

Parádní výlet. ;-)
Ten most je tedy něco, tak obrovský O_O jinak se ti fotky povedly, aspoň se můžu pokochat, nejsu si tak úplně jistá, že se tem někdy podívám.
A Karlštejn je nádherný :-)

2 Jíťa Jíťa | Web | 28. srpna 2016 v 11:16 | Reagovat

[1]: Na ten most jsem taky zírala pěkně dlouho, je to pořádná stavba :D
Pch, já jsem si o spoustě míst myslela, že se na ně nikdy nepodívám (jedním z nich byla i Šumava), a hups, už jsem tam byla 3x :D Nikdy neříkej nikdy :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama