BLOG 1.8.2017 PŘESTĚHOVÁN NA: ABITOFJITT.BLOGSPOT.COM !

Článek s důvody a vysvětlením najdete ZDE.

Život na VŠ 25 ... Státnice N°2

23. června 2017 v 15:21 | Jíťa |  Život na VŠ
Mí drazí,
když jsem se před téměř dvěma měsíci ozvala naposledy, zněla jsem docela optimisticky. Ovšem věta o postupném přestávání chození ven a nekončící práci byla na místě. Netušila jsem, co mě ještě všecko čeká, a kolik úsilí, nervů a bezesných nocí si užiju.

Tož, přenesme se zpět na konec dubna. Zbýval mi měsíc do odevzdání diplomky, a já si myslela, že už stačí pár věcí odladit, dopsat text, otestovat, a bude hotovo. Jak se ale ukázalo, číhaly na mě v kódu výživné bugy, které si vyžádaly několik dlouhých nočních oprav, spoustu čaje na uklidnění a kýbl stresu.

Jak jinak oslavit funkční kód ve 4:19,
než postem na instagramu, že... :D



Nakonec se nicméně povedlo můj program otestovat, dopsat text a v pořádku odevzdat. Oddechla jsem si, že už teď nebudu muset denodenně sedět u PC a bušit kód a text a že teď už "stačí" se jen učit na státnice. První, co jsem po odevzdání DP udělala bylo, že jsem sedla na kolo a s mým milým, kterému mimochodem patří velký dík za to, že mě celou dobu podporoval a uklidňoval, jsme si to štrádovali kolem Brna na Prygl a zpět, což byl super relax a uvolnění všech vystreslých částí mého já.

Pak nastaly asi tři týdny učení. Tedy... permanentně v sedě (ať už u stolu či v posteli), bolavá záda, krk, oči, spousty popsaných papírů, náhlá probuzení v noci a vyděšené vzpomínání na to, jak bych otázku, která mě vzbudila, zodpověděla; toužebné pohledy z okna ven na prosluněné dny a zvětšující se potřeba mít to všecko už za sebou.

I při čekání na Ignis Brunensis jsem se učila...

A pak bylo 20.6.2017, někdy kolem 14:00, a mně začala nejvíc očekávaná, nejvíc děsivá a zároveň nejrychlejší půlhodina mé dosavadní existence. Státnice. Inženýrské státnice.
Nejvíc mě děsilo, že až dostanu dvě teoretické otázky, nebudu schopná si vzpomenout vůbec na nic, i když jsem se předtím poctivě a dlouho připravovala. Materiálu, který jsem musela projít, bylo hodně, a není nejspíš ani možné si to za tak krátkou dobu znovu do hlavy nacpat všecko do nejmenších detailů. O detailech to ale není, jde spíš o přehled a o to, že si dovedete alespoň rámcově vzpomenout, o čem je vlastně řeč.

Nu, a tak jsem tedy celá vyklepaná předstoupila před komisi. Nejdřív jsem odprezentovala část týkající se mé DP a pak dostala dvě otázky, které k mé radosti patřily mezi ty, které bych dostala docela ráda. Už jak jsem na dvou děrných štítcích otázky převzala a přečetla si je, spadly ze mě zbytky stresu, protože jsem věděla, že k oběma dokážu nějakou dobu sama mluvit i bez popostrkování a doplňujících otázek, což dává body++.

Poté, co se komise chvíli radila (a já mezitím na chodbě sdělovala pocity ostatním čekajícím a mým kamarádům), jsem šla dovnitř znovu, tentokrát abych si vyslechla rozsudek.

"...takže celkově máte státnice za B. Gratulujeme, slečno inženýrko!"



No... a to je všecko. Divný, žejo? Po šesti letech na FITu to skončí touhle větou. Léta projektů, zkoušek, nervů, občas i slz, ale i radosti, nových znalostí, známostí a kontaktů jsou zakončena jednoho parného odpoledne a vy ani nevíte, co si myslet. :D Vážně, když jsem chvíli poté seděla v kavárně a cucala limonádu, snažila jsem se přijít na to, jaký pocit v ten moment vlastně mám. Žádný. Prázdno. Emocionální vakuum. Jistě, byla jsem ráda, že už teď nemusím sedět denodenně nad učením a že můžu jít jen tak ven bez výčitek, že nědělám něco do školy, ale ani tak jsem nedovedla tu změnu/událost prožít tak, jak na bakalářských státnicích, kdy jsem byla nadšená od první vteřiny od složení státnic.

Řekla bych, že onen stav byl způsoben hlavně únavou a prožitou nervozitou, protože po "malém inženýrském šlofíku", který jsem si lupla hned po návratu na pokoj, už mi začalo docházet, že je to za mnou, game saved, a že si můžu jít pochutnat na dobrý večeři. :)

Spolu se mnou odstátnicovali i zbylí kamarádi, kteří si, stejně jako já, o rok protáhli (myslím, že u všech to bylo dáno erasmem), a tak už si teď všichni můžeme "nadávat do inženýrů". :D

FIŤácká tradice: inženýrské kachničky na kašně:

Co dál? Správná otázka, ale trochu se mi ji ještě teď nechce řešit, teď potřebuje hlava i tělo volno a refresh. Nicméně, čeká mě, doufám, pokračování na Ph.D. s disertačkou navazující na téma mé DP, takže budu mít jistý úvazek na fakultě (jak pracovně, tak studijně), budu-li přijata. A taky se poohlídnu po nějaké sympatické firmě, kde by mi mohlo být dobře :) Teď si ale chci užít chvilku "obyčejnýho" života, dodělat si všecky své resty a zkrátka na moment vypnout.

Tož, Ing. Hobit Jíťa vás zdraví a přeje vám kráááásný léto! :)


P.S.: A taky tu pro vás mám starý-nový vlog z lesa! :D

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 23. června 2017 v 17:46 | Reagovat

Takže gratuluju! Vzpomněla jsem si na tebe, když jsem tu na nádraží četla program letošního Ignis Brunensis. Že tam určitě vyrazíš :-)

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 23. června 2017 v 18:37 | Reagovat

Gratuluji!!! A fakt ti moc rozumím. Před třemi týdny jsem taky dělala inženýrské státnice, taky z informatiky. Taky jsem dolaďovala kód diplomky po nocích. Navíc já jsem zjistila, že v době opravných státnic budu v zahraničí, takže jsem na to měla jen jeden pokus - takže jsem se prakticky v kuse učila asi pět nebo šest týdnů. Takové moc příjemné šestinedělí, no. Ale tak máme to za sebou :).

A moc se mi líbí, jak jsi v textu inkrementovala ty body :-D.

3 Jíťa Jíťa | Web | 23. června 2017 v 18:43 | Reagovat

[1]: Děkuju, Vendy! Jojo, na ingis jsem si udělala čas, ta hodinka na Pryglu mě nezabila a alespoň jsem se provětrala :) Brzo tu budou i fotky :)

[2]: Děkuju, Hogreto, taky gratuluju! Je fajn vidět, že na IT není člověk za úplnýho exota, když je holka :D Tyjo, 6 týdnů na učení? To je luxus, my tu máme 3.5 týdne, a když máš prodloužené odevzdání, jako já, tak cca 2.5, takže jsem to všecko jela ve strašné rychlosti a stresila, na co zapomínám a co je a není podstatný :D
Jojo, takhle inkrementuju v běžným textu všude možně :D

4 hogreta hogreta | E-mail | Web | 23. června 2017 v 19:10 | Reagovat

[3]: My nemáme na učení tolik času, já se učila už v době, kdy se odevzdávala diplomka a kdy jsme ještě měli zkouškové :-D. Musela jsem jet na jistotu, neuměla jsem si představit, že mě vyhodí a končím (popřípadě že neodjedu do Vietnamu, odložím svatbu atd. - prostě by se mi to sesypalo jako domeček z karet). Potřebovala jsem tedy začít dříve, diplomku jsem taky odevzdávala pro jistotu asi o dva týdny dříve. Ke státnicím jsem šla nadrcená jak nikdy v životě - a v posledních dvou týdnech jsem měla pocit, že jsem si učením vytlačila z mozku všechno ostatní, pár dní před státnicemi jsem pořádně nedokázala dát dohromady obyčejnou větu :-D. No byla to sranda, upřímně jsem ráda, že to mám za sebou. A ty určitě taky, viď :).

Jak píšeš o tom, jak můžeš bez výčitek jít ven. Já se, když už bylo teplo, hodně učila venku na zahradě na trampolíně (používám ji jako lehátko). A strašně jsem se těšila, jak si po státnicích na ní konečně i zaskáču. No, hned po státnicích jsem šla na to, skákala asi tři minuty a pak se propadla a málem si zlámala hnáty :-D. Dobré no, asi najedu na dietu, když pode mnou praskne trampolína do 130kg... :-D

5 Jíťa Jíťa | Web | 23. června 2017 v 19:56 | Reagovat

[4]: Učení v předstihu chápu, já jsem si některý otázky prošla taky předem, většinou ve vlaku na cestě za rodiči, dost to ve výsledku pomohlo. Měla jsem z toho podobný pocit: přišlo mi, že nikdy předtím jsem toho v hlavě naráz tolik neměla :D

A s tím venkem: taky jsem si občas vzala deku a učila se třeba na nádvoří ve škole, ale s tím, že většinu materiálu už si netisknu, a učení jen z poznámek jsem nechtěla riskovat, jsem stejně čučela do tabletu a to venku moc dobře nejde :/ navíc pozoruju, že s věkem potřebuju i čím dál víc klidu a ticha kolem, takže mi pokoj nejvíc vyhovuje...

Ano, jem ráda, že je to za námi, probdělé noci nad kódem mi chybět nebudou :D

6 Jíťa Jíťa | Web | 23. června 2017 v 20:00 | Reagovat

[4]: Jo a s tím pohybem: nemůžu se dočkat, až si pujdu zalízt na stěnu! Ten adrenalin, když se musíš na samojištění pustit, je k nezaplacení a naráz jsou ti všecky diplomky světa ukradený :D Ale mám trochu strach, aby se to se mnou neurvalo, jak tvá trampolína, přece jen teď té aktivity moc nebylo a jíst jsem musela, mozek je strašnej žrout energie :D

7 Silwiniel Silwiniel | Web | 9. července 2017 v 17:43 | Reagovat

Tak ještě jednou gratuluju! Moc ti přeju, aby ti vš posloužila k nalezení práce, která tě bude bavit a naplňovat.

8 Jíťa Jíťa | Web | 11. července 2017 v 12:29 | Reagovat

[7]: Děkuju! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama